Je to tak. A všichni to dobře víme, i já. A i když vím, že vlastně pracuju na svých snech, jsou chvíle, kdy se dívám z okna a ptám se sama sebe : "Proč? Proč tohle dělám? Má to smysl?" Chvíli se dívám na mraky, sleduju, jak rychle přichází a odchází, přestanu nad vším přemýšlet a užívám si přítomnost. Pak se vrátím zpět k rozdělané práci a představuju si, jaké by to bylo, kdyby se mi to povedlo.
Věříte v náhody? Já věřím spíš v osud. Abych věřila na náhody, na to jsem jich zažila až moc. Všechno mi přijde jako obrázek, který do sebe postupně zapadá. Nejdřív jste přesvědčeni, že to co vidíte, je moře, když přiložíte pár dílků, zjistíte, že to je vlastně něco úplně jiného, co jste ale prvním pohledem vlastně přehlédli, analyzovali jinak.
Jsou důležité chvíle, kdy se rozhoduje o vaší budoucnosti, ale vlastně o tom ani nevíte. Až když se díváte zpětně, pochopíte. Uvidíte.
"Isnt funny, how day by day nothing changes but when you look back, everything is different?"
Žádné komentáře:
Okomentovat