Blog přesměrován na ...

http://belladonnalily.tumblr.com

Krátce a večerně

Co bych vám tak řekla, aniž by to znělo hloupě či vytrženě z kontextu? Kdybych neměla zkažený foťák, možná by nějaké momentky lépe vystihly poslední dny a mé pocity.
Je tak těžké sdělit, jak se opravdu cítíte. Svoboda slova. Co to vlastně je, když vám i slova přijdou najednou tak strašně omezující?
Od té doby, co jsem v Praze, se cítím jinak. Tohle město mi otevírá oči, obohacuje mě, naplňuje mě. Vím, že to asi není napořád, protože potřebuju často změny. Ale momentálně mi přijde, že snad každý den tady má smysl. A toho si nesmírně vážím, protože dny v maturitním ročníku, v mém rodném městě, tak rozhodně nevypadaly a tohle období už nechci zpátky. Stejně tak, jako jsem uzavřela kapitolu s názvem "Rozmarné léto". Je čas se zvednout, jít dál. Nehrabat se v pocitech, nelitovat se, nepřemýšlet nad tím, co by kdyby, protože to nemá smysl, když to nemůžu změnit. Smysl má to, co je a bude, protože neustálým ohlížením se do minulosti mi vše ostatní protéká mezi prsty. Každý den dělám chyby, každý den se učím, ale to, že si to uvědomuji, mne obohacuje a posunuje.

Každé ráno máme po zazvonění budíku úplně novou příležitost udělat v čase, který nám byl darován, to, co chceme. A po celý zbytek života budeme tento dar dostávat znovu a znovu. - Hyrum Smith

 A za to děkuji.