Greek philosophy

Papaderos se otočil. A pronesl rutinní výzvu : "Jsou nějaké dotazy?"
Sál zalehlo ticho. Ty dva týdny nanesly otázek na celý život, ale v ten okamžik bylo jen ticho."Žádné otázky?" Papaderos pročesával sál pohledem.
A tak jsem se zeptal."Doktore Papaderosi, co je smyslem života?"
Následoval obvyklý smích a lidé se začali vrtět jako před odchodem. Papaderos zvedl ruku, uklidnil sál a dlouho se na mě díval a očima se ptal, jestli to myslím vážně; z mých očí vyčetl, že ano.
"Odpovím na vaši otázku." Za zadní kapsy kalhot vytáhl peněženku z kůže, zalovil v ní a vyndal malé kulaté zrcátko, velikosti asi čtvrtdolaru.
A řekl tohle : "Když jsem byl malý chlapec, za války, byli jsme velmi chudí a žili jsme v odlehlé vesnici. Jednoho dne jsem na silnici našel střepy rozbitého zrcátka. Havaroval tam německý motocykl. Snažil jsem se najít všechny kousky a dát je dohromady, ale nešlo to, a tak jsem si nechal jenom ten největší střep. Tenhle. A o kámen jsem ho obrousil do kulata. Začal jsem si sním hrát a fascinovalo mě, že můžu odrážet světlo do tmavých míst, kam se slunce nikdy nedostane - do hlubokých děr a štěrbin a tmavých komůrek. Hrál jsem takovou hru - dostat světlo do těch nejnepřístupnějších míst, jaká najdu.Zrcátko jsem si nechal, a jak jsem vyrůstal, vždycky jsem ho, když jsem neměl co na práci, vytáhl a v té hře jsem pokračoval. Když jsem dospěl, pochopil jsem, že to není jen dětská hra, ale metafora, jak bych mohl naložit se svým životem. Pochopil jsem, že já nejsem to světlo ani jeho zdroj. Ale světlo - pravda, porozumění, poznání - tu je a na mnoha tmavých místech zasvítí, jedině když je tam odrazím.

Já jsem úlomek zrcadla, jehož tvar a celé provedení neznám. Nicméně s tím, co mám, mohu odrážet světlo na tmavá místa tohoto světa - na tmavá místa v lidských srdcích - a něco v některých lidech změnit. Snad by to jiní mohli vidět a dělat podobně. O tohle mně jde. To je můj smysl života."
A pak vzal opatrně do ruky své malé zrcátko, zachytil jím zářivé denní světlo, které sem dopadalo oknem, a odrazil je na můj obličej a na ruce složené na stolku.

Děkuji panu Fulghumovi za zpříjemnění dnešního dne.